Jak jsem se z pošťáka stal politikem

POŠŤÁK - z Chotěboře na poštu do Jeřišna

Po úspěšném absolvování gymnázia v rodné Chotěboři jsem získal své první pracovní zkušenosti na poště v Jeřišně a později na ekonomickém oddělení okresní správy spojů. Poštovní úřad v Havlíčkově Brodu mě pak zaměstnával až do přelomového roku 1989.

KAMERAMAN - cesta na radnici Havlíčkova Brodu

Jakmile to politická situace dovolila, ihned jsem získal svůj první živnostenský list. Předmětem mého podnikatelského začátku se stalo pořizování videozáznamů. Nejdříve jsem na radnici svatby natáčel, abych je později mohl sledovat jaksi z druhé strany - z pozice oddávajícího. Ale to přišlo mnohem později. Postupně jsem rozšiřoval své podnikání a na politiku nijak nepomýšlel. Byl jsem obyvatelem Havlíčkova Brodu - někdy spokojený více, někdy méně. A právě v období menší spokojenosti jsem se pustil do diskuze s pozdější starostkou města Janou Fischerovou. Ta mi na závěr položila jednoduchou otázku. "Budeš si jen stěžovat, nebo s tím půjdeš něco udělat?"

ZASTUPITEL, STUDENT A STAROSTA

Byla to pro mne přelomová slova. Uvědomil jsem si, že město nespravují nějací fiktivní politici, ale my všichni, kdo v něm bydlíme. Rozhodl jsem se kandidovat do zastupitelstva a v roce 2006 jsem byl skutečně městským zastupitelem zvolen. V roce 2010 jsem se pak stal starostou, kterým jsem dodnes.

Zároveň jsem se přihlásil ke studiu oboru veřejná správa na vysoké škole CEVRO Institut. Teoretické vědomosti získané studiem mohu nejen uplatnit, ale hlavně otestovat v každodenní praxi. CEVRO je skvělá škola pro starosty - svědčí o tom i můj titul Nejlepší starosta Vysočiny, který jsem získal v roce 2014.

ŠACHISTA i POLITIK

Každý politik má také svůj soukromý život, rodinu, přátele a volný čas. Mně dělá radost syn Honza a cestovatelské zážitky. A také šachy - šachy jsou fér v tom, že nepomůže žádné sebelepší vybavení. Jen mozek a momentální schopnost jej použít. Nejde nic ošvindlovat ani se na nic vymluvit. Taková by měla být i politika.

.

Jan Tecl

Každá šachová partie začíná i končí podáním ruky. Stejně tak i v politice nejsou nepřátelé, ale pouze soupeři - když vyhrávám, musím být velkorysý a když prohrávám, pak pokorný.

Benjamin Franklin v roce 1750 řekl, že hra v šachy posiluje cenné schopnosti mysli, ze kterých se pak stanou návyky, použitelné při každé příležitosti.

Šachy podle zakladatele americké kultury demokracie učí: 
"Předvídavosti, jež hledí do blízké budoucnosti a zvažuje následky, jaké může přinést nějaká akce... Pozornosti, jež zkoumá celou šachovnici čili scénu akce: vzájemný poměr několika figur a jejich situaci... Opatrnosti, nevykonávat tahy zbrkle..."