Den vzniku samostatného československého státu

"Vše se událo v roce 1918, kdy končil velmi krvavý a zásadní konflikt mocností - I. světová válka. Zasáhla předky téměř každého z nás. Na základě mobilizace totiž muselo narukovat velké množství mužů a to i z těch nejmenších vesniček. A domů se zdaleka všichni nevrátili. To je také odpověď na otázku, proč je kolem nás takový počet pomníků hrdinů I. světové války.

Musela to být velmi složitá doba. České země byly bezmála 400 let v područí Rakouska a najednou svitla naděje osamostatnění, zbavení se všeho rakouského, čeština měla být naším úředním jazykem. Z těchto národních nadějí vznikla Československá republika. Kdo stál na začátku? Nebyl to jen prezident Masaryk, byli to "muži 28. října" - Švehla, Rašín, Šrobár a další. Našli v sobě tu odvahu, přijali potřebná usnesení a s podporou národa vznikla naše republika. Byla křehká, řekl bych velmi křehká, v nejednoduché době vydržela 20 let a pak se musela podvolit nikoli rakouskému diktátu, ale mnohem krutějšímu německému. Právě v té křehkosti, národním přesvědčení a odhodlání tkví její jedinečnost.

Uvažovalo se i o jiných formách státního zřízení, republika ale dostala zelenou. Dnes to mnohým z nás připadá jako samozřejmost. Samozřejmost to ale není. Každá společenská změna až na výjimky bývá vykoupena krví. Jiné to bylo snad jen v roce 1989, proto mluvíme o tehdejší revoluci jako o Sametové.

Na konci I. světové války jsme byli dosti oslabený národ. Už jsem použil slovo odhodlání. Ano, Češi a Slováci byli odhodlaní žít ve společné zemi a spolu budovat novou republiku. Masaryk, coby velký znalec světového řádu, zcela nepochybně znal podstatu demokracie a nebyl sám, i když - jak už jsem řekl - republika nebyla jedinou formou, o které se uvažovalo.

Ještě jedna osoba byla v historickém kontextu velmi důležitá a mě nesmírně těší, že je to osobnost přímo spojená s naším městem. Totiž Karel Havlíček Borovský. A letošní rok je výjimečný v tom, že si připomeneme 200. výročí jeho narození. On vlastně už v polovině 19. století, v době revoluční, psal o svobodě, demokracii, jakýmsi způsobem předznamenal, kam se může vývoj v následujících časech ubírat. A v tom spočívá jeho výjimečnost. Když dnes čteme mnohé Havlíčkovy texty, jsou stále aktuální, popisují společenský stav, ve kterém žijeme. Demokracii a svobodu. Sami tyto výsady možná považujeme za samozřejmé, zdaleka ale samozřejmé nejsou. Jak jsem už poznamenal, jsou vykoupeny utrpením našich předků. A tak vážení a milí přátelé, vzpomeňme na ty všechny bezejmenné hrdiny, kteří bojovali za náš národ, za naši samostatnost, suverenitu, svébytnost. V dnešním rozkolísaném světě je to velmi důležité".